LODNÍ DENÍK

JADRANSKÁ ODYSSEA K LEZECKÝ TERÉNŮM OSTROVA HVAR

Sobota, 7.10.06
Scházíme se odpoledne na maríně v Biogradu na Moru. Ze Slovenska Juraj Krnáč, Ivan Kudela, Laco Kerestvey. Ivan Nemky zo Zvolena, toho času brňák. Z české kotliny Mojmír Prokop, Miroslav "Miki" Mikeš a Emil Červenka, Milan "Milánek" Sysel a Jaroslav "Černej" Jadlovský, toho času na vozejku. Good old boys.

Chybí dva členové posádky, Pavel Kalný (omluven), Stano Glejdura (neomluven). Doplňujeme lezci z britských ostrovů, Edwardem a Davidem. Martin Minařík, kapitán lodi Jannu ( Jeanneau Sun Odyssey 54DC) pojmenované podle nádherné himalájské hory.

Nakládáme zásoby, podle množství alkoholu to vypadá, že se chystáme na cestu kolem světa bez mezipřistání. Původní plán vyrazit hned večer měníme tak, jak se mění počasí a zvedá se vítr.

Neděle, 8.10.
Ještě v noci přivazujeme okolní lodě, vítr se otáčí a začíná foukat od Velebitu - zlověstná bura. Poslední přípravy a vyplouváme. Otevírají se první plechovky s pivem, mixuje se vinný střik na cestu, nálada je výborná. Zadoboční vítr u ostrova Vrgada zesiluje a tak, jak se vzdalujeme od pevniny, moře se začíná vlnit. Posádka je nadšená, náklon jachty je dostatečný. Proplouváme kolem mysu Opat a dostáváme se mezi Kornatské ostrovy. Na hodinku zastavujeme na rychlý oběd, vítr už je přes 30 uzlů a další manévrování mezi ostrovy nebezpečné. Potkáváme několik menších lodí, všechny mají velké problémy. Dostáváme se na volné moře, tedy do bezpečí. I když posádka to vidí trochu jinak.

Plán dojet až na Hvar pouštím z hlavy, loď je v těchto podmínkách ovladatelná jenom pod určitým kurzem. Jedeme na ostrov Vis, do přístavu Komiža, která je od severovýchodního větru chráněná. Kluci ještě nemají představu, co je čeká. Na otevřeném moři vítr zesiluje a vlny zalévají palubu. Přestože jedeme na poloviční plachty, celých 5hodin rychlost lodi neklesá pod 10 uzlů, maximální rychlost je 13,9 uzlu. Vítr dosahuje až 45 uzlů.

První přistupuje k zábradlí Emil Červenka, mořská pěna z houpající se lodi působí jako urychlovač. Velkopopovický kozel a burgundské červené zanechává na bílém trupu lodi stopy. Další na řadě je Juraj Krnáč a postupně se tak vystřídá větší část posádky. Alpinistům přestává chutnat alkohol ! Cesta končí na Visu až po setmění, den je v říjnu krátký.

Pondělí, 9.10.
Horolezci se vzpamatovávají, slivovice, hruškovice a "jeden vyprošťovák na prudko" spolehlivě postaví každého na nohy. Nádherné ráno, po větru a vlnách ani památky. Kluci nakládají Černýho do člunu a vyrážejí do městečka, na suchou zem a taky zjistit předpověď počasí. Chystám oběd, odpoledne vyrážíme směr Hvar. Napřed fouká málo, potom víc. Na noc kotvíme v zátoce na ostrově Ščedro, půlhodinku cesty od útesů blízko vesničky Sv. Nedelja na ostrově Hvar.

Úterý. 10.10.
Chladné ráno a rosa je dobré znamení. Koupání, malý průzkum břehů a hurá na skály ! Nefouká, je tedy možné zakotvit přímo u skal. Nedočkavci se doslova vrhají do vln a než se na břehu oblečou, způsobují u skupinky anglických turistek - alpinistek doslova zděšení, na člunu se převáží lana, karabiny, lezečky, všechno to, co máme rádi a "čo nás drží nad vodou". Na lodi zůstáváme sami s Černým, kapitán nikdy neopouští loď, navíc dosud nezahojené omrzliny z letošní expedice zatím neumožňují obout lezečky. S Černým chystáme oběd. Při návratu na loď jsme málem nechali našeho Davida na pobřežních útesech. Zvedly se vlny.Vrátil se pro něj náš žabí muž a vytahovač kotev Laci. V podvečer se vracíme na známé místo na ostrově Ščedro. Snažíme se snížit celkový výtlak lodi, nápojů je ale tolik, že se nám to ani s velkým úsilím nedaří.

Středa 11.10.
Vyrážíme hned ráno a opakuje se scénář z předchozího dne. Černej připravuje zeleninu, já vařím, zbytek posádky je na skalách. Pár hochů zařadilo " free sea soloing" v lezečkách, ploutvích, jak kdo chtěl. Po obědě pomaličku jedeme do městečka Hvar a okukujeme další lezecké možnosti, je toho tady jak by řekl Arno Puškáš " na tri ludské životy". V podvečer uvazujeme loď k molu a jdeme do centra dění. Rybí speciality a litry bílého -Emil má narozeniny, tak slavíme.

Čtvrtek 12.10.

Hladina je jako zrcadlo. Slunko, capuccino v přístavu, hvarská idylka. Pomalu se začínáme vracet na základnu. Horolezci už si zvykli na loď a ptají se, kdy začne foukat. V poledne zastavujeme na západním cípu ostrova Šolta, Lacovi se podaří chytit chobotnici, která večer končí na pánvičce. Odpoledne se zvedá vítr a fouká od moře k pevnině, krásný severozápad, doslova jachtařský sen. Plachty vytahujeme co to dá a križujeme, jedeme bohužel také na severozápad. Už po tmě a podle majáků dojíždíme do zátoky u městečka Primošten, místo pověstné svým dobrým červeným vínem Babič, které roste doslova z kamení na protějším kopci.

Pátek 13.10.
Ráno budíček a cesta na severozápad. Vjíždíme do šibenického kanálu a potom přes Prokljanské jezero k ústí řeky Krka. Kotvíme u městečka Skradin, všichni jdou na známé vodopády, jedno z míst, kde se točil Vinnetou. Klasické koupání, překvapené turistky. Odpoledne se vracíme stejnou cestou, v kanále ješte kupujeme od domorodců několik kilo slávek a Laco je připravuje k večeři. Citron a spousta bílého vína k tomu. Jsme sami v zátoce, končí pro nás poslední letní den.

Sobota 14.10.
Poslední hodiny na lodi, deprese, návrat k manželkám. V horách už začíná " bílé svinstvo padat za límec". Bezpečně přivazujeme loď, začíná foukat bura, na severním Jadranu jsou kvůli silnému větru zavřené silnice. Loučíme se s příslibem, že tato pánská jízda by se mohla aspoň jednou ročně opakovat.

Martin

Mojmír